POSLEDNÍ VZKAZ.

„A jestli ptát se bude

po tobě přátel kruh?“

„Pak rci, že v krvi rudé

jim s Bohem dává druh.“

„A s tebou zasnoubená

když ptát se bude teď?“ –

„Zde prsten, v něm dvě jména,

ten dej ji v odpověd.“

„A matička tvá v dáli,

když ta se bude ptát? –

„Och, ten bol nejvíc pálí!

Jak té jen zprávu dát?

Říc, že jsem padl v boji,

to nelze matičce,

to matičku by moji

v hrob sklálo kratičce.

Nuž, co jen vzkázat v spěchu?

Ach rci jí cokoli:

víš, něco pro potěchu,

víš, co tak nebolí.

Rci třeba, že jsem v dáli,

teď ať mne nečeká,

že v pochod jsme se dali

a cesta daleká...

Tak něco řekni jemně

a trochu těchy dej –

však, že mne kryje země,

ach, to jí neříkej!...“