POSLÍČEK JARA.

Neděle postní – družebná –

a venku sníh a mrazy.

Tu na dvéře kdos mi zaklepá

a děvulenka vchází.

Chudobné, drobné děvčátko,

zimou se celé třese,

rudého hejla na nose

a v ručince májík nese.

A zpívá, že už jaro jde,

a na koni svatý Jiří,

že zemi zmrzlou odemkne

a voňavým kvítím zvíří.

Že pastviny a lučiny

se v slunci zas rozveselí,

že stáda a děti a motýli

se v travinách roztetelí.

A zpívá to notou prastarou

a slovy jak dávno a loni,

z úst jejích pravěk sladkou hrou

a hlasy pradědů zvoní.

Tak mluví mně dávno zetlelí,

přes věků propast mne zdraví,

a venku ač sníh se chumelí,

v mém pokoji květen je smavý.

A na stěně harfa má zakletá

se probouzí v slunci a hraje,

že záhy se pustíme do světa

a vysněné spatříme ráje.