Posloucháš zvony...

Posloucháš ony podivné zvony –

smutné jak stony jezů, když vlna

přenáší srdce? Po oknech splývá

svatební závoj. Polibků plna

chvějí se ňadra. Obzor se stmívá,

posloucháš zvony?

Hvězda se s písní odchodu vrátí,

mraky se zlatí, půlnoční světlo

záhadně slétlo na lůžka tmavá.

Chceš, aby rudé v prsou nám kvetlo,

až kolíbavá, modravá, plavá

hvězda se vrátí?

Stíny a tony snů: mluví luna –

nehmotná struna. Odveď mě tedy

tam v kraje růží, k purpurové zoře –

v zapomenutí, ať naposledy

zpínají pro nás oblaky, moře,

stíny a luna.