Poslušná.

Jí Kristus zjevil v nočních snech se sám,

a pravil tiše:,Vyvolil jsem tebe,

teď odříkání, pak tě čeká nebe –

máš srdce silné dost?’ – Dí ona „Mám.“

,Kdy nikdo hlasu mého neslyší

– jeť jemnější než větru tajné vání –

ty vezmi kříž, mé přijmi požehnání,

a následuj mne v svaté zátiší.’

Vše rozdala až na svůj stud a čest,

že chudší byla nad své chudé všecky,

pak zvedla k nebi obličej svůj dětský,

leč Kristus děl:,To málo ,panno, jest.’

I postila se, v loži z bodláčí

za noci spala, ve dne modlila se,

leč Kristus v snu k ní naklonil se zase

a děl:,To ještě ,dcero,nestačí.’

I zašla v svatou monastýru šeř,

a rodičů, jež tak ji milovali

se zřekla, družky zanechala v dáli,

leč Kristus děl:,To málo, dítě, věř!’

Tu bolná tucha jako žhavý nůž

jí srdce protkla – své se lásky sřekla,

jež z duše její s proudem žití tekla...

tu Kristus děl:,Nevěsto, dosti juž.’

,V ráj následuj mne věčný, daleký,

tam zapomnění kyne po mém boku.’

Leč jí přec slzy v hořkém tekly toku

jak té, jež ztrácí všecko na věky.