Pospolu.

Jeden stan vždy obývali

Otakar a Palceřík,

král měl šaty ze železa,

zlaté dívka – panošík. –

Na Moravské jeli pole,

panoš králi po boku,

král měl perle v lesklém jílci,

dívka lesklém ve oku.

Byla válka, byla zrada,

v oběť boji král byl dán,

král, jenž v srdci panošíka

skryt byl, láskou pochován. –

Zmatek, pláč a naříkání, –

a v královském stanu křik, –

v prostřed ohně plameného

dokonal i Palceřík. –