Post scriptum

Až umru, vím, och vím: to nic se nestane!

Och, dobře řekl’s to, ty teskný básníku

lásky a zániku!

Přes hroby půjde čas, přes hroby půjde svět –

kdo z lidí vzpomene, pohlédne za hrob zpět?!...

Ne, nic se nestane!...

A přece věřím já: má píseň zůstane!

A z dálek odkudsi, odněkud od Věčna

snad v srdce některé zadýchne, zavane

jak úsměv slunečna...