POSTAČÍ.

Hvězd několik, kus země u nohou,

kus české země – a to stačí

až k slzám pohnout duši ubohou

a celou noc tu probdít v pláči.

Kus minulosti dávno pohřbené,

kde lampa upomínek plane,

to postačí, a srdce vzpomene

zas chvíle slávy marné, zašlapané.

A pak, když všecko s mládím zašlo již,

na rány, zašlé stíny

nám postačí jen z latí sbitý kříž

a kus té české hlíny.