POSTNÍ PÍSEŇ.

Na konci zimy zdlouhavé... Slabý mráz...

Sníh poletoval zvolna, neustále

a každý vloček potácel se, třás

v bázlivém čekání, kam bude klesat dále.

Jsou cesty umrzlé, krok řídkých chodců zvoní,

jich slova cizá, surová mi jsou,

nad kolovrátek svůj se vetchý mrzák kloní

a hraje píseň postní, truchlivou.

Týž neúnavný, státe tichý vločků pád!

A nebes pláně v popeli a srdce prázdné ke dnu!...

Předtuchy? Bázně? Nevím! Snad!

Já z nálad svojich nerozeznám jednu!