POSTRACH MEZI NÁRODEM

Straší nás pan Krejčí, straší,

že budou básničky dražší.

Považte, deset let mladí

nadarmo v národě řádí.

Na prázdné slámě své síly

nadobro vymlátili.

Ženu nám líčí jak fenu,

ni jeden nedostal cenu.

A národ ubohý neví

o škůdcích v Moderní revui.

O jedech, kalu a smetí,

jež kazí nám naše děti.

My totiž starého světa

nečteme nic už leta!

Snad by nám též hlavy spletli,

kdybychom je taky četli.

Dekadentské ty kaše

nesmí číst mládež naše!

Hrůza, kam děly se časy

zdravé a životní raçy?

Kde české plémě je čisté?

Kam to jen povede, Kriste?

Staří (zvěst národem letí)

nestačí vyráběti.

A národ ubohý neví

o prázdnu těch našich revuí.

V Lumíru, Zvonu i Máji

slavíci vymírají.

Kde kdo je, na Parnas vzhůru!

Třeba nám básní hned fůru.

Nemáme továren, běda,

Krejčí nám talentů nedá.

Ještě tak že máme k snědku

několik nemluvňat, zmetků!

Ještě že máme tři péra,

Klášterka, Kvapila, Theera!

Ty dáme mládeži naší!

Básně však přec budou dražší.