Postřelený orlík.

Marušenko, moje milá

růže sněžnobělá,

znal jsem já tě, když z pučíku

v květ se rozvíjela.

A ten pučík, ó můj bože,

krásou se teď jásá!

Je to líčko nebo čelko?

pověz, rusovlasá!

Nebo je to zlatá hvězda

v nebeském tvém oku,

nebo střela z něho sjela

zde k levému boku?

Ach, tam orlík postřelený,

kdože mi ho zhojí?

polož, milá, k srdélenku

bílou ručku svoji!

A ty, divno postřelený,

mladistvý orlíku,

u studánky ústek rudých

hledej sobě líků.

Poceluj ten pučík bílý,

pohlaď zlaté vlásky,

pros studěnku maliněnku

o krůpějku lásky.