Posud.

Na Jeseně mlžném křídle

prchla krása luk a niv,

ale perel v skalním zřídle

čas byl posud pamětliv;

posud slunce zlatem svítá

v křišťalový jeho zdroj,

posud se to v hloubce kmitá

jako zlatých mušek roj.

Tak i u mne v ňader hloubi,

třeba řídl skrání vlas,

posavad se věrně snoubí

s písní zdrojem krásy jas;

posavad mi struny zlatí

rodných zvuků stkvoucí žeh,

a můj cit se posud hlatí

v různých žití plamenech.