Posud mi slzy lítosti kanou,

Posud mi slzy lítosti kanou,

stále zřím před sebou modrých očí hled,

kdy zapomněl jsem přísah s věčnou hanou,

zapomněl duše i rtíků tvých med,

jak řeklas nevýslovně: Na shledanou!

A výčitky, bol sladkou jsou mi manou,

jak asketi bičuji žilou

duši svou mukami zpilou.

Panenko, na shledanou!

Stopu tvou krví psanou

na vždycky před sebou zřím.

Panenko, na shledanou!

Slzy mi lítosti kanou,

s dechem ti šeptám posledním:

Panenko na shledanou!