POŠUMAVSKÉ ZÁTIŠÍ

Žhne letní výhně dech na zemi kvetoucí,

za mladou pšenicí kreslí se kostelík,

střech došky, zahrada třešněmi rudnoucí.

A slunce plane jak přílbice slnící

a vrbin síťovím cedí zář na rybník,

jenž téměř pohlcen třtinou a ostřicí.

Na skvoucím obzoru modrá se vrchů lem,

bor voní houbami, chorálem ptačím zní,

a očím připadá, jako by zmládlá zem

se kouzlem změnila v nevěstu sluneční.