Pošumavský kraj.

Hyne posud český duch

na tom našem jihu,

jako květ, jímž kvetl luh,

založený v knihu;

jako v zimě chorý pták,

jako jiskra v kouři,

jako motýl ubožák,

zanesený bouří.

Hyne, hyne; zpěv a jas

v chorém srdci tlumí,

neví, nad ním nový čas

perutí že šumí,

dřímá, klímá, aniž ví

o ruměnci zory;

tím vinen ten jedový

mráz od Bílé Hory.

Vzbuď se, kraji, snění nech,

bílý den se zvedá,

šedá mlha na ladech

trhá se a sedá;

vzbuď se již a k dílu spěš,

přijmi vzkaz můj vděčně,

či při planých hračkách chceš

spát a hynout věčně?

Junákem, můj kraji, buď!

nač ta snivost plytká?

ať tu tvoji kyprou hruď

zdobí činů kytka;

hor klobouček švarný již

sokolím zdob peřím,

a že všem se zalíbíš,

nedoufám, leč věřím.

Budeš zas jak bohatýr,

v boji s křivdou státi,

a co sebral hrůzy vír,

právo záhy vrátí;

celý národ bude pět

vesele a hlasně,

vonné zkazky vysní květ,

skřivan zvučné básně.

A já, dudák, potulkář,

zadudám ti k plesu,

jen jestliže lesk a zář

pohledů tvých snesu;

slouchat bude s druhem druž,

jak to jásá všudy;

Pane Bože, nalaď už

srdce mé a dudy!