Posvěcení.

To vše mi nezbrání!

má hořká minulost, můj osud;

přes všecky vzněty profanní

já miluji tě posud.

Tak dětsky naivně zas,

jak léta by se nezměnila;

jak teď by teprv přišel čas:

tvá setba vyrazila.

Jak ve své ponebí

by byly vlídně přesazeny,

v žár, jenž jim potřebí,

jsou květy rozpučeny.

Tys Tvůrcem všeho byl,

tvou Milostí jsem obrozený;

já na tvé jméno posvětil

chrám duše očistěný.