POSVĚCENÍ.

Ústy modliti se neumím;

lípa na stráni je chrámem mým;

z kostela když pospíchají davy,

provázené zvonů hlasem kovovým,

moje milá, černobrvá, vždy se u mne staví.

Na mou duši!

V neděli to bývá sice jen,

ale já jsem s málem spokojen,

pokaždé jí vesel v ústret spěju;

zlíbá-li mne, jsem jak posvěcen

a celičký týden nezakleju!

Na mou duši!