Potěcha.

Lepotvorná děvčata

Na luze Vltavském

Lásku, žel a udatnost

Pěly svým jonákům:

Aj, pšeničko zelená!

Vy bohaté luka!

Což vy plakat budete,

Až milí odejdou.

Odejdou, ach, odejdou

Na krvavé seče;

Již si vrance chystají,

Chystají si meče.

I ty, vánku, povzdycháš,

I Vltava modrá,

I ty lípy vysoké

Smutny pro jonáky.

Pláčemeť již, milenky!

Než, že nedokvetem;

Zatlapou nás cizinci

Od západní strany.

A já, dívky povzdychám,

Že mi není síla,

Rozprášilbych cizince,

Jako plévy prázdné.

Ach, jak nemám vzdychati?

Davy cizích koní

Přijdou a mne vyhltí,

A vyhubí družky.

My želíme nad sebou,

Že nám dané stíny

Pro cizince ukrutné,

A že nás vypálí.

Aj, vy luka neplačte,

Ni mladá pšeničko!

Vždyť pak čeští jonáci

Zbijí nepřítele.

I ty, vánku, nevzdychej,

Jim danátě síla;

Za to věj jim chlazení,

Ať nezemdlí parnem.

Co se bojíš, Vltavo?

Co se bojí družky?

Vždyť tam naši vranci jdou,

Zaženou těch koní.

K vám zaženou, byste je

Samy pohltily;

Kteří zhoubu hrozí vám,

Zhltíte, ztopíte!

Tedy, lípy vysoké,

Želeti přestaňte,

A metejte věnce tam

Na praporce naše.