Potěšení žáčků.

By Václav Antonín Crha

Jaká radost žákem býti

radost nevýslovná, –

tu když srdéčko mé cítí,

boháči se rovná.

Živobytí mé je krásné

jak polního kvítí:

na nás oba slunce jasné

usměvavě svítí.

Vesele si zpívám vůkol,

a zas jako včelky

čile pracuj svůj úkol,

vždyť není tak velký.

S chuti každičký den vítám

k pilnosti a slasti,

a tak jako kvítek zkvítám

k blahu milé vlasti.

Je to radost, vlasti žíti,

radost nevýslovná,

tu když srdéčko mé cítí,

boháči se rovná!