POTĚŠENÍ ZARMOUCENÝCH!

Ó Máti má, Ty zkusilas,

co zármutek a nouze,

když v Betlémě jsi hledala

pro dítě koutek pouze!

Ó Máti moje nebeská,

Tys úzkost také znala,

když v noci do Egypta jsi

s děťátkem utíkala!

Ó Máti má, Ty znalas bol,

když Syn Tvůj duše hledal

a nevděčný lid, rodný lid

kamení na něj zvedal!

Ó Máti má, Tys viděla,

jak soudili jej, bili

a nejlepšího synů všech

na kříži pověsili.

Tu stálas pod ním zdrcená,

ty Máti věrná, hodná,

a kalich smutku, hořkosti

s ním vypilas až do dna.

Ty zarmoucených potěcho,

Tys poznala, co muka,

a těchou rajskou naplnit

chceš srdce, které puká.

Viz, matičko, též národ můj,

jenž pod křížem zde stojí,

a žehnej mu a ochraňuj

ho v jeho těžkém boji.

Nenech ho dále trápit se

a o mír, štěstí plakat! –

Lej v jeho duši vonný dech,

jak tento voní akát!