POTĚŠENÝ SIROTEK.

Vystupuje kopec z lesa,

Kostelíček bílý nesa.

Mnoho se tam křížů stkvěje,

Luna na ně stříbro leje.

Siroteček v lese – v noci

Matku volá ku pomoci.

Z hřbitova kříž nad les pne se,

Dítku světlo – pozdrav nese.

Tak při záři jemnobledé

Sirotečka lesem vede.

Již je z lesa! v stejném čase

Kříž se sníží k hrobu zase.

Když se blíží ku hřbitovu,

Srdce matky bije znovu.

Když jde k hrobu – máti kyne,

Bílé roucho v záři plyne.

Jednu ruku na kříž šine,

Druhou dítě k srdci vine.

A jak dítě poceluje,

Mlčky zmizí – mrtvou sluje.

Siroteček poutěšen

K lesu spěje jakby nešen.

Již nebloudí v hustém lese,

Dost světýlek se tam třese.

Kde se dříve slze lily,

Teď se v světla proměnily.

Tak se do své chýže milé

Siroteček vrací čile.

Víc očinky neplakaly,

Utěchu kříž, máti daly.