Potěšné vidění.

Harfo důvěrná k zpěvu stroj se rychle,

Strůny zvučnější si potáhni v bázni,

Máš stačiť slušná ducha nadšeného

Přívalu vášně.

Ejhle jak táhnou po tichounku řádkem

Houfy dnův, každý maje své komonstvo,

Tuť anjel jasný, potutelně vedle

Furia soptí.

V dálce pošmourné před okem se míhá

Srdnatý jezdec maje zrak co záři –

V předku mrštným přísně hadem poháně

Obludu zešlou.

Obnažen břitký z boku meč mu břinká,

Zvuk to úzkostný zlobě jest otrocké,

Cnosti však těsné je to hlas potěšný

Anjela strážce.

Míru neklamnou v ruce má nezištné,

Odměřiť schopný lidu rovnováhu,

Sýmě což vlastní a co chvílky rozmar,

Míra okáže.

Vedle muž skromný jede prozřetelně,

Bedlivý hlídá v oko Pána svého,

Vůli tam zjevnou tlumočí do formy

Písmeny úzké.

Vedle muž s tvrdým ocelem na prsách,

Prosbě úlisné nedaje přistoupiť

Chladně tou mrzká vinu, tou milostně

Zásluhu věnčí.

V roucho najdražší plesavá nevěsto!

Zdýchalas touhou ty po kom předlouhou,

Berzo juž zlíbá zbavitel bolestí

Ústa ti sladká.