POTKAL JSEM TĚ.

Potkal jsem tě ve svém žití pouze jednou,

krásu vznešenou, svým smutkem záhadnou.

Jsi z těch, pro něž mnozí k vítězství se zvednou,

ale nadarmo jak obět zapadnou.

Nevím, proč tě kvetoucí strom připomíná,

hlasy v přírodě proč mluví o tobě.

Snad jsi dávno mrtva, přikrývá tě hlína,

snad jsi potkala mne v jiné podobě.

Jsi jak o deseti verších básně krystal,

jenž mi zazvonil v života šumění

z břehů vzdálených. Však když jsem u nich přistál,

marně hledalo jej moje umění.