Potkání-se s milenkou.

Sám a sám jdu v pěkném stromořadí,

Anto vůkol kraje tajivou

Již jsou obestřeny temnotou;

Spěchám cestou, jenž se k zámku hadí.

Vzhůru, bych tam spatřil, co mne vnadí,

Bych zas objal vroucně milku svou,

Abych zlíbal děvu andělskou,

Jenž mi život můj již dávno sladí.

V tichém spánku vůkol všecko dřímá,

Jemný větřík jenom k zemi sklání

Slabé větve stromů nade mnou;

Hle! tu vstříc mi stojí najednou

Úkaz ten, jenž mě tak mocně jímá...

A já plesám v jeho celování!