Potkání.

Den chmurný byl, jdu pralesem,

má stezka v dol se točí,

tu kynulo mi náhle vstříc

dvé jasnomodrých očí.

Dívka se mihla houštinou

tak jako laňka bílá,

již ku pramenu z náruče

pustila lesní víla.

Ó buď ten úsměv požehnán,

on z pustin kouzlí ráje,

jím osvěžena mysl má,

jím srdce v písních taje!

A ptáků zpěv i každý strom

s květoucí ratolestí,

i kvítek v mechu hlásá mi:

Zde musíš najít štěstí!