POTLESK.

Pro potlesk davů, které k žití

jen dvé si přály věcí mít:

bez péče o chléb pro dnes býti

a zápasy a hry pak zřít –

pro potlesk chátry zanícený

šel gladiator do areny

svůj život v sázku položit.

Víc byla mu ta slávy chvíle

než davů oněch všechen shon,

o denní chleb a kratochvíle –

to i svůj život – vše dal on,

by tím své žití opil chudé,

co lidstvu vůdčím je a bude

od stvoření po jeho skon.

Pro potlesk davů oběť žádná

zde velkou nikdy nebyla

a cesta žádná příliš zrádná

ni příliš špatná, zpozdilá;

jen za tou slávou každý chvátá,

i kdyby činem Herostrata

se dobývati musila.

Cnost místy proto kvete dneska,

že potlesku pak slyší hlas

a vůdci lidu dav když tleská,

rád prodá lid svůj v každý čas,

an po potlesku touhou pláče

tak jako ten, kdo v cirku skáče

a pro potlesk tam láme vaz.

Za potlesk davů dá své štěstí

i klid i zdraví, cit i čest,

kdo chtěl a mohl výš se vznésti,

vsak raděj v bahno dá se svést

a někde v krčmě šaška dělá,

jen pochvala by pak mu zněla,

jen potlesk kéž mu popřán jest.

A po tomtéž se básník shání,

jenž potlesk v rýmech proklíná,

i filosof, jenž v pohrdání

své ruce vzdorně zatíná,

dny v odříkání tklivém tráví

a ohlíží se, zda plod slávy

mu již již padá do klína.

Své svědomí i přesvědčení

pro potlesk každý zapře hned

a naděje když více není,

že jako dříve by mu květ

tu, hyna oné touhy mocí

smrt volá ještě ku pomoci,

jen aby zatleskal mu svět.

A jako on pro potlesk davů

své žití neváhá si vzít

a prohnati si kulí hlavu

a effektně se usmrtit – –

pro potlesk davů srdce svoje

si vytrhnu a v žití boje

je uvrhnu – ať tleská lid!!