Potok téměř vyschlý trochou vody

Potok téměř vyschlý trochou vody

v úžlabině spěchá kamenité

nad ním troskou střechy bídně sbité

mlýn se krčí s trouchnivými schody

jako poutník v slotě nepohody –

za mlýnem až dosud znamenité

zbytky vodovodu v keřích skryté

bez vody, jež proudila kdys brody,

prokmitají sesutými pasy...

A to všecko leží v loktech krásy,

jež se diví barvou květů žhoucích,

jasným sluncem, které vrchy zlatí,

sladkou vůní, dechem vánků vroucích,

že je také možno umírati...