Potok.

Potůčku ty čilý,

což se v temném boří

stříbrojasné vlnky

tvoje nahovoří!

Jak by neplesala

stříbrná má ústa,

tísícerá krása

kolem nich kdy vzrůstá?

Šepci o kameni,

přes nějž vlnka houpá,

mluvím o květince,

co se ve mně koupá.

Zpívám o slavíčků

snivém klokotání,

suslím o větérků

milodechém vání.

Rozmlouvám já s borem,

nade mnou co šumí,

volám vábným hlasem

laněk plaché tlumy.

Motýlu se divím,

jenž se letmo blíží,

vítám nebes krásu,

co se ve mně shlíží.

Hlásám mocnou ruku

nebeského krále;

pěj ty se mnou, pěvče,

stále k Boží chvále!