POTOK

Skákal potok po lučině,

louka samý květ;

skotačil a dováděl si,

líbil se mu svět.

Mezi kvítky po lučině

běhal sem i tam –

ze skal přišel a kam půjde

to ví pánbu sám.

Přišla zima – klekánice,

rozkřikla se: „Stát!

Musíš se mi, tuláku ty,

uličníku vzdát!“

Zarazil se potok malý,

zdvihl vzhůru hled;

však už cítil, že mu údy

tuhý poutá led.

Co s ubohým dál se stalo,

nemohu říc' vám –

doufejme však, na jaře že

poví nám to sám.