Potom.

Dojdeme-li jednou cíle

v sled svým snům a vidinám,

ať to v ráji, na mohyle,

kterak potom bude nám?

S obuvi prach setřeseme,

kalný vytřem sobě zrak,

zříce, cesta, kterou jdeme,

jak se ztrácí do oblak!

Splněno až bude jednou,

co jsme chtěli, toužili,

čeho kol jsme mukou bědnou

hladní supi kroužili,

zda to celé vyplnění

ve všem též nás ukojí?

Nevznikne tu marné snění

o boji a po boji?

Co jsme, co chcem, k čemu tíhnem

přes tesy a srázy teď –

dají ty, kterým se vyhnem,

příznivější odpověď?

Budem klid a těchu píti

jako Dante z věčných hvězd?

Za námi již bude žití –

a hrob věčně němý jest!