POTOM

Jak krásný Jsi stvořil svět

a jakou nám náhradu dáš,

když smrtí nám oči zavíráš,

za slunce a zeleň a růží květ,

Ó Bože?

Za květem květ se rozvíjí,

za kouzlem kouzlo nás opíjí,

plod kypí a zraje,

uchvátíš srdce, až teskno je,

zázraky svého nebe,

oblaků bělí a perletí,

hlubokou modří a zasněnou šedí,

měsíce září na vodách,

oddechem vůní v lesních tmách,

až láskou a touhou srdce se chvěje.

Co můžeš nám potom ještě dát?

Jen samého Sebe.