POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.

Ten komu nese život na talíři

úsměvné plody štěstí v jeseni,

ať s poklidem se neusmíří

a jeho zbraň ať nelení.

Zbytečné meče které zrezavěly,

a marná hesla, která nebudí.

Sem řaďte se, kdo zvítězit jste chtěli,

jimž neumřely žáry ve hrudi!

Kde uchvatitel děd byl silným pánem,

tam chátrá vnuk i ve své sytosti.

Potomci přemožených ve vítěze zrajem,

vše vzdá se naší roztouženosti.

Válečné zpěvy touhu naši zjeví:

svůj dobýt cíl, ať vzdálen na sto mil!

Jak bídný je, kdo o své síle neví

a čeká pomoc nadpozemských sil.

A v touze naší nejen choutka dravá,

v ní chvěje se i touha po kráse,

po životě, jímž žijí těla zdravá

a v němž i duše k výši zvedá se.

Ta síla nezraje, jež v klidu dřímá

a nevzbudí se v pažích uměle.

Lze zdolat osud rukama svalnatýma.

Však jak ho zdolá srdce zbabělé?