Potrestaný lakomec.

Přede lety málo,

tehdá, jak ten velký vítr byl,

v Londonu se toto stalo.

Byl jest tamo kupec žil,

boháč velmi veliký,

kterýž na prodej měl krásné zboží:

kabáty a čepice,

vesty, spodky, střevíce

místo ze sukna a z koží

ze samičké gumilastiky.

Byl však hrozný držgrešlíček,

měl na místo srdce poleno,

a byl by si pro trojníček

chutě nechal vrtat koleno.

Jednou se z božího dopuštění

strhl oheň ve stavení,

kde on svoje sklady měl.

Kupec rychle domů běží –

po hořících schodech s těží

k svému zboží doletěl.

Zlekán, všecek pomatený,

sbírá zboží různé ceny,

chtě je házet oknem ven;

tam však stojí kupa lidí,

a z nich v každém kupec vidí

zloděje, pobertu jen.

Ach? jak škodě vyhne se?!

Zde mu zboží shltne plamen,

dole zas je tisíc ramen

pokrade a roznese!

Ach! to strašné okamžení!

Nikde, nikde zachránění!

By uhájil aspoň živobytí,

spěchá k oknu, chtěje vyskočiti –

v tom však se mu v hlavě rozbřeskne:

skočí, skříně odmyká,

chvatně na se oblíká

kabáty i čepice,

vesty, spodky, střevíce

ze samičké gumilastiky;

a když toho na se navlekl,

co by sotva oknem prosmekl,

rychle okno pěstí roztřeskne,

zavře oči

a pak dolů skočí.

Sotva že však na zem dorazil,

silně se zas vzhůru odrazil;

dolů – vzhůru – padá – letí,

jak když míčem hází děti,

míčem z gumilastiky.

A tak se to stále dělo,

aniž konce vzít to chtělo.

Mnohý divák smál se, mnohý plakal;

kupec ale pořád skákal.

A tak tam až podnes skáče

ku výstraze pro boháče. –

Tento div

skutečně se přihodil,

tehdá, jak ten velký vítr byl;

pravdu toho zaručuje

ten, jenž vám to vypravuje,

neboť on je posud živ.