Potůček.

Zastav máličko,

Libý potůčku,

Vlny chřestícý

Kyprým výmolem

Květné doliny!

Poslyš zmlklého

Mého upění!

Poslyš původa

Rány bolestné!

Spatřiv nedávno

Tamto přehezkou

Trhat Libinku

V poli pod hájem

Jarní růžinky,

Cosy v srdcy jsem

Cýtil vznikati,

An mě vždy víc a

Více rmoutilo.

V sladkém mámení

Své jsem trávil dny

Sprvu nevěda

Lásky chytrosti.

Jednouc Libinku

Opět nenadál

Zočiv na louce

Kní jsem s třesením

Blíže přistoupil,

Chtěje příhodu

Tuto zdělit s ní.

Jedva slova jsem

S bázní promluvil:

Když aj s zardělou

Tváří vzezřevši

Na mne letěla

Do hustého kře.

Nyní na darmo

Touže po krásné

Bloudím sem a tam

Místa nemaje.

Dobry potůčku,

Kráso přírody!

Ješto vždycky své

Vody stříbrné

Svým se vinoucý

Tokem lahodně

Pořád sprovázýš

Po světě, kdy snad

Někde uzříš ji,

Pověz, co jsy z mých

Ust teď uslyšel;

Že bez Líbinky

Žíti nemohu;

Že pro Libínku

Živě pomíjím.