Potulkou.

Kdys městem bloudil jsem v bohatců čtvrti

na těle, na duši vysílen k smrti.

Mrzlo a sněžilo, zvolna noc táhla,

do mozku plížila se úzkost náhlá.

Ve oknech paláce zaplála světla –

u stolu panička z bible cos četla.

O děcku, zrozeném v betlémském chlévě,

jež přišlo spasiti vše lidské plémě.

Panička četla, psa chovala v klíně –

byl dobře nasycen, hově si líně.

Šel jsem dál. Na rohu dul vítr lítě,

tam stálo a mrzlo žebravé dítě...