Potulný zpěvák.

Jdu s letní nocí v západ bledý,

jenž za horami zaniká,

jenž nemá nic než hvězdné sledy

a smutnou píseň slavíka.

Má sladká paní, na balkonu

se přece jednou zjevte mi,

já uvítám vás mořem tónů

a jásavými písněmi.

Znám bolesť lásky, jež mne schvátí

v mých potulkách rok po roce,

znám sladkou touhou umírati –

a líbat zase divoce!

Má sladká, paní, letní noci,

ty nemohou mít tolik hvězd

ni tolik zpěvné čaromoci,

co ve zpěváku lásky jest.

A tolik květů v lukách není,

co krásek já jsem zlíbal jen –

a přec než vzplane zásvit denní,

jsi, zpěváku, zas opuštěn!