Poučení.

Hleď, tichá noc v svém rouše temnošedém

po svadlém kvítí svět zas prochází,

už vánek spí, jen v jasmínu tam bledém

slavík svou písní pouť mou provází. –

Je ticho tak, – jen ve mém srdci dumném

posud je den tak přepodivný, kalný,

a v letu divném, v letu orla šumném

mne opouští a sen svůj hledá dálný.

A jak ten jasmín dnem i nocí pučí,

tak stále pučí zpomínání zdroje,

a z dávných snů mne dnem i nocí učí,

že ani ono není více moje.