Poupata.

Musím ti to říci,

Lidko moje malá,

že jsi mému srdci

zahrádkou se stala.

Očka – fialky jsou,

v hrdélku jsou zvonky,

líčka v růže přešla,

ručky na úponky.

Jenom malých rtíků

poupátečko rudé

rozvíti se nechce –

jak to asi bude?

Však až na ně pošlu

deštík políbení,

vím, že se mi poupě

na růžičku změní.

Na růžičku změní,

a z ní vůně zlatá

rozleje se kolem

slovy: máma, táta!