Poupě.

By Rudolf Pokorný

Poupátko svěží, naděje sladká,

stínem je daří stařičká matka,

toužebných očí slza je rosí,

modlitba lásky k němu se nosí – –

poupátko, rozvij se!

Zkvetešli jako ruměná růže,

skloní se k tobě bledý ret muže,

poví ti šeptem o růži jara,

pro niž to v prsou bouří a hárá –

poupátko, rozvij se!

Zkvetešli jako lilie sněžná,

skloní se k tobě hlavička něžná,

slzou ti svěří naději slastnou,

povzdechem, kterak mohla býť šťastnou –

poupátko, rozvij se!