Poupě.

Viz mé děvčátko

toto poupátko

plané růžičky!

kterak zavřené,

v jedno spojené

má své listíčky.

Celé tenounké,

barvy bělounké,

sličné stkvělosti,

vršek zarďuje,

z své se raduje

v světě bytnosti.

Ach, což nyní zřím,

bdímli, čili spím?

poupě jme se mřít!

lístky klesají,

krásu svlékají,

bolest na to zřít!

Vpustiž v srdce své,

milé děvče mé,

příklad z poupátka:

dřív než přijde noc;

z krásy jistá moc

svlekne děvčátka.

Tak sy řícy dej:

mně teď lásky přej,

žijíc v mladosti!

brzy můžeš zmdlít;

potom budeš žít

prázdna radosti.