Pousmání.

Kam osud nesype své květy štěstí

a křídlem černým kde se náhle sklání,

ze zármutkem jen bol a světa lesti,

tu vzpruhou soucitné je pousmání.

Šíp lásky kde se zlatý zakmiť náhle

a srdce celou silou mžikem raní,

kde štěstí skrývá se pak neobsáhle,

vždy rozkoší jest první pousmání.

Kde Anděl smrti bledé čelo kloní

a z oka slzy stírá svojí dlaní,

kde veselo a plno žití vloni

tu v srdce bodá slední pousmání.