Poušť

Dalekou, předalekou

konal jsem pout.

Za sebou nechal jsem lidi a města

i oasy zelený kout.

Nejdříve byl jsem jen sám a sám...

Červené písky a nebesa černá!

Pak jsem Tě pocítil po boku svém,

duše věrná!

V půlnoční hodině, jako vždycky,

přišla jsi Ty – Ty malá a třetí.

Odboj zná muž; hoře, pláč žena;

usmířit znají jen děti.

Proto v té chvíli vzplanulo nebe

sněžením hvězd, poušť zkvetla v luh.

Jistě, že stal se zde zázrak!

Byl s námi Bůh?...