Poustevník z Warkworthu.* (Rozprávka Poustevníkova.)

Tvůj děd, Lorde, v mladosti dnech

Přítele měl ctného,

Jenž sloul Bertram – tam ty kopce

Byly statek jeho.

Kde jen vážný Percy boj ved,

Byl s ním Bertram milý,

Mnohou půtku s Šoty časně

Proved pár ten čilý.

Bertram oblíbil sy slečnou

Krásnou, jak jen můž být,

Rosa na liliovém listu

Nemůž krásy té mít.

Krásnou Wydryngtkou ji zvali,

Tam jest její hle byt. g)

Otec její rodu tvému

Přál vzdy, vůdce dnů syt.

Chasa rytířů a lordů

Chodíc k ní, ji ctila,

V jejím srdcy k Bertramu jen

Vroucý láska bila.

Percy žádal krásné dívky

Pro přítele svého,

Otec svolil, – předstihlo však

Děvče vinše jeho.

Ale šťastnou hodinu tu

Schválně odložila,

By vnad svých moc, miláčkovu

Věrnost vyjevila.

Srdce, řekla, snadno stydne

Snadno rozpálené,

Dlouho pýká děvče skorou

Láskou opojené.

Percy v zámku Alnkvínovu

Slavný připravil kvas,

Vůdcy, páni, rytíři tam

Všickni přišli v ten čas.

Hodů, žertů, veselosti

Rozlíhal se již hluk,

Zpěvu, harffy, huslí y trub

Percy přivolal zvuk.

Hudebnícy tvého domu

Modře oblečení

Krásně hrali, měsýčkem jsouc

Stříbrným ozdobeni.

Rekovství tvých předků pěli,

Zprávce poroučel jim.

„Od břehu jak nejprv odploul

Menfred se spolkem svým.

Galfrýd řek jel s Rolem smělým

Do Normandské země,

Dobyl hradů, odtud jméno

Vzalo Percých plémě. i)

Pěli, jak Lord Vilím odploul

S bojovníky ctnými,

Zýskal mladou slečínku z Sas k)

S statky velikými.

Potom do svaté jev země

Padl v statné půtce,

Stříbrný prv měsýc zýskal

Od Pohana škůdce.

Pěli, za Jozcelína jak

Překrásná se vdala

Anna, dvoru královského

Rodinou se stala.

Jak on Percých obživil rod,

Jak se panský jeho

Kmen stkvěl, kterak stále hledal

Štěstí krajinského.“

Každý posluchač zpěv hlasně

Chvalou korunoval,

O vojně a krvavých půtkách

Každý vypravoval.

Když tak o rekovských činech,

O dřevním též kříži

Mluvili, aj! krásná dívka

K palácy se blíží.

K Bertramu se obrátivši

Vlídně, před nim klečí,

Pane, řkouc, zde milenka tvá

Darem se ti vděčí.

A tu stkvělý vytáhla helm (leb)

Krásně pozlacený,

Z ocele měl lbicy, hřeben

Zlatem obrubený.

Toto posýlať tvá milá,

Chce tvou býti Paní,

Děvčího když daru zkusyš

V tuhém potýkání.

Rytíř přilbicy vzav, dal ji

Políbení trojí,

Věru zkusým vzácné lebky

V nejkrvavším boji.

Tu Lord Percy směle v pole

S šestnácti táh pány,

Šotskou krví chtěli smazat

Krajiny své hany.

Na tisýc y více koních

Rytíři se sešli,

Widryngton ctný praporec nes,

Ač byl věkem zešlý.

Za strmým se Tvýdem pluk jich

Šikem na břehu sjel,

V Tiviotském udolí hned

Zvuk trub lovčích zavzněl.

Jak lev v doupěti se schopí

Slyše myslivcův hlas,

Běží na nepřátely své,

Tak se schopil Duglas.

Tisýc bojovníků šetří

Jeho poručení,

Až pak krvavé půtky přišlo

Strašné okamžení.

Výbor mladých Šotlandčanů

Před ostatními jel,

Percy seznav jejich smělost

Svému příteli děl:

Bertrame vraz v přední zástup,

Zkusyž přilbice své,

Neumruli, a ty padneš,

Smrti pomstím já tvé.

Bertram s radostí se skloniv

Koni ostrohu dal,

Vzývav milenku svou, na ně

Jako vítr se hnal.

Jak skrz mladý dubový háj

Strašlivý hrom hrmí;

Tak skrz rády nepřátelské

Bertramův meč strmí.

Hned tu, hned tam ocelí svou

Proráží řád směle,

Mrtvinami nepřátelů

Krvavou cestu stele.

Nyní zavřeli již téměř

Se všech Bertrama stran,

Jichžto vzteklost odráží on,

Množství dává jim ran.

Sylným ráměm měl již dobýt

Pole krvavého,

Sekerou když těžkou Šotec

Štít mu zlomil jeho.

Druhou ranou lbicy roztrh,

Na slychy* mu udřev,

Ach, tu lbicy, milé daru! –

Leje se mu již krev.

Percy Lord jej, když pad, vida

V nerovném tom boji,

Zvolal: rytíře zde ctného

Braňte, bratří moji.

Zatím vrh se, rozstřel štít svůj,

Přikryl bojovníka,

Tak, jak orel plod svůj kryje

Vida protivníka.

Třikrát vzýt mu chtěli kořist,

Třikrát zpět se vrhli,

Čí moc mohla odolati

Reku? posléz prchli.

Hned však obnovená bitva

Se všech stran se vzteká,

Mnohá vdova pláče svého

Padlého tam reka.

Percy, Duglas velcý zbrojí

Srdnatě se bili,

Krví zabarvené pole

Mrtviny jen kryly.

Posléz slávu vítěžství nám

Šotcy bezděk dali,

Po rekovství dokázaném

Všickni zutíkali.

Zbledlý Percy, na štíty Svých

Bídně rozprostřený,

V krásný Warkský hrad jest nesen

Krví ubrocený.

Jistě zasloužils mé dcery,

Řekl otec míle,

Sama uvíže tvé rány,

Hořkéť ssladí chvíle.

Odjel posel – nepřišla však

Krásná Izabela,

Věru Panna, řekl Percy,

Předce není smělá.

Nermuť se, můj synu, spatříš

Ji, jak náhle vstaneš,

V svém domě tě bude hlídat,

Mužem se jí staneš.

Bertram jejím jménem ssylen

Strastnou mysl kojí,

Naděje ho obživuje,

Ránu srdce hojí.