Pouť do Kevlaru. (I.)

U okna matka stála

na lůžku dřímal syn:

„Nevstaneš milé dítě?

jdou kolem s procesím!“

„„Ó matko, vše mne bolí,

sotva že svět už znám,

myslím na mrtvou Jítku

a v srdci bolest nám.““

Jen vstaň a pojď do Kevláru,

vezmi si růženec,

Matička Boží uzdraví

tvé choré srdce přec!“

Korouhve větrem vlají,

poutnické zpěvy zní

a to jde Rejnem Kolínem

marianské procesí.

S průvodem matka kráčí,

po boku syna má,

ve sboru oba pějí:

„Zdrávas ó Maria!“