Pouť do Kevlaru. (III.)

V komůrce skrovné tiše spí

synek a matička,

tu vstoupí do vnitř zlehounka

Nebeská Rodička.

A k nemocnému nahne se,

dlí nad ním krátký čas,

vloží mu ruku na srdce

a s úsměvem jde zas.

Matka to ve snách viděla,

o všem tom ještě sní,

a když ji spánek opustil

jen vytí psů sem zní.

Tu leží syn a mrtev jest,

již skončil mladý věk,

a na tváři mu ubledlé

ranní hrá červánek.

Matička sepne ruce své

vše se jí snem jen zdá,

nábožně pěje píseň svou:

„Zdrávas ó Maria!“