POUT. (I.)

Pout byla skeptická a frivolní

s banálními odrhovačkami.

Procházela mezi krámy

v svátečních šatech mládež okolní.

Šprýmovala a hovořila.

Daleko bylo od rána.

Srdce už byla rozdána.

Jen z marcipánu srdce zbyla.

Točil se poblíž kolotoč,

vtíravá muzika z hospody zněla.

Zašel jsem do kostela.

Nevím proč.

Prázdnotou zely lavice

a zvuky z venčí vešly se mnou.

Vnikala dveřmi v prostoru temnou

píšťal a hlasů směsice.

Směs chaotická z venčí zpívala

života malý smutek, malou radost,

požitku žádost.

Jediná žena v chrámu zbývala.

Až k chladné dlažbě nachýlena

v modravých šatech bez gracie.

Z těch žen, jež život nehladí, jen bije.

Smutná žena.

A oko prodlí

u ženy nemladé, bez gracie,

s časně prošedivělými vlasy.

Za koho, za co se modlí,

za koho, za co modlí se asi?