POUT. (II.)

Za toho, který odešel v dálku,

manžel či syn?

Ten bledý stín,

by byla milostná, prosí válku?

Za celý život v bídě-li,

za dny v bouři?

Za noci, kdy se oči nezamhouří,

že, smutné, příliš viděly?

Je cesta vratká,

po které noha kráčela?

A trpí nyní příliš matka,

kde žena příliš trpěla?

Měl by tu někdo být

a nikdo tu není?

Odchod je věcí každodenní,

leč tíže je se navrátit!

Já nevím, co v té ženě sténá,

jejího smutku neznám jména.

Vidím jen, že je zhroucená.

Vidím jen, jak je k dlažbě nachýlena.