POUT. (III.)

Je-li tu léku, léku dej,

nemilosrdný osude.

Je-li tu úděs, utiš jej,

je-li tu žal, ať nebude!

Osude, vzal’s té ženě dost,

vzal’s mládí, půvab, úsměvy.

Jestliže chmurna budoucnost,

ať se jí aspoň nezjeví!

Ten žal, ta bolest beze slov

chrám naplňuje setmělý.

Ta žena je jak vetchý krov,

jenž padne, vítr bude-li!