POUT MARNOTRATNÉHO SYNA (I Adieu!)

S Bohem buď, domove můj rodný,

s Bohem, mne vábí jiný svět;

zde žil jsem dětství svého po dny,

dnes příliš skromný pro můj vznět.

Chce volnost, rozkoš moje mládí,

chce životem se opojit;

tvůj mír mi světa nenahradí,

tvých klidných radostí jsem syt!

Hlas touhy do dálky mne volá,

tvá pouta roztrhávám rád;

den za dnem je tu jak poušť holá,

z poháru života chci ssát!

Tam obzor růžový mi kyne

a okřídluje kroky mé;

já tuším půvaby tam jiné,

my už se neuvidíme!

Adieu, otče, matko, všecko,

mne náruč jiná v dálku zve;

vše odvrhám, co byl jsem děcko,

mne nezdržuj, pusť, domove!