POUT MARNOTRATNÉHO SYNA (II Svět)

Výš pohár! jak to šumí, pění,

jak v žilách mých var krve, žár;

buď zdráva rozkoš opojení,

veselá družka našich jar!

Má číši, koluj v přátel kruhu,

spěj z ruky do ruky tak dál;

nes pozdrav od druha zas druhu,

by oheň vášně v srdci vzplál!

Neb to jen život pravý tady,

ne v zapírání zkomírat;

rvát květy, luzné kochat vnady,

rej radovánek: světa řád!

Tu cinkej stříbro mé a zlato,

sem, druzi, každý můj je host;

přátelství vaše je mi za to

zárukou pro mou budoucnost.

Hrej, hudbo, ať hruď nestýská si,

vzpomínky nežhnou jalové;

číš o číš třískněm, hej, tvé hlasy,

já zaškrtil je, domove!