POUT MARNOTRATNÉHO SYNA (III Hlad)

Poslední peníz, běda, běda,

kam kroky bludné obrátit?

Hlad, nouze proti mně se zvedá,

pryč veselost a pryč je klid.

Jdu přátel ode dveří k dveřím,

vzpomínám včerejšků jim dnes;

svým uším, očím sotva věřím,

mne neznají už, štve mne pes.

Na dveře klepám, na cit tluku,

jak nutí nouze mne a hlad;

zda vztáhne přátelskou kdo ruku,

můj přítel dřív a kamarád?

Vše naděj do trosek se kácí,

hlad cítím zuřit v útrobách;

já, svobodný syn, hledám práci,

jak otrok nabízím se, ach!

Pastýřem vepřů! Kdo jen změří

tu propast strašnou mojich běd?

a bolest v srdci mém se šeří:

jich slouha, u vepřů jsem sed’!